Domů » Památky » Dělostřelecká pevnost Stachelberg a rozhledna Eliška

Dělostřelecká pevnost Stachelberg a rozhledna Eliška

Při nedávných toulkách v Krkonoších jsem se vydal po stopách vojenských pevností a navštívil dělostřeleckou pevnost Stachelberg a vedle ní stojící rozhlednu Eliška. Najdete je u obce Babí.

Stachelberg není jen nějaký obyčejný řopík, kterých je po České republice rozeseta celá řada. Není to ani jedna z dalších vojenských pevností, které sloužily či měly sloužit k obraně naší prvorepublikové vlasti. Jde totiž rovnou o největší vojenskou dělostřeleckou tvrz v bývalém Československu a pátou v Evropě. Větší najdete již jen v Belgii a ve Francii na Maginotově linii.

Areál Stachelbergu (Ježová hora) měl za úkol střežit údolí Libavského sedla mezi Krkonošemi a Vraními horami. Průzkumné práce začaly v roce 1935, samotná stavba probíhala v letech 1937 a 1938, kdy ji následně přerušil Mnichov… Projektováno bylo 11 srubů navzájem propojených labyrintem podzemních chodeb se zázemím pro téměř 800 mužů a dalších 240 vojáků na povrchu.

Stavba měla být dokončena v roce 1939. Bohužel se stihly vylámat jen podzemní chodby, sály pro ubytování, štáb, muniční sklady a technické zázemí. K vybetonování došlo jen asi u desetiny celého podzemí, které čítá 3,5 km chodeb v hloubce 25 až 60 metrů pod povrchem.

Tip: Víte odkud se vzalo označení řopík? Podle ŘOP – Ředitelství opevňovacích prací, které řídlo výstavbu.

Stachelberg coby vojenské muzeum

Po Mnichově ustupující československá armáda odstřelila odvodňovací systém a štoly ústící na povrch. Během několika dnů se celé podzemí pevnosti zaplnilo vodou a tak tomu zůstalo až do roku 2000. Od roku 1993 zde dochází k budování muzea československého opevnění, v roce 2010 bylo zpřístupněno již odvodněné podzemí.

Podzemí pevnosti Stachelberg

Vstup do podzemních chodeb Stachelbergu je možný s průvodcem, prohlídka trvá necelou hodinu a zaplatíte za ni 90 Kč. Doporučit ji mohu spíše fyzicky zdatnějším návštěvníkům. Samotný vstup do bunkru vyžaduje menší úsilí (lezete ohnutí po schodech). V objektu pěchotního srubu T-S 73 si můžete v asi dvou místnostech prohlédnout výstavu dobového vybavení a přečíst informační cedule. Také odtud sestoupíte do podzemí. Vstup vede úzkou výtahovou šachtou, kde ovšem není instalován plánovaný muniční výtah, takže sejdete 186 schodů a 37 metrů dolů. Stejnou cestou se budete také vracet.

V podzemí Stachelbergu si nasadíte helmu a budete pokračovat několik desítek metrů do prvního sálu, na křižovatku chodeb, kde průvodce či průvodkyně začne svůj výklad k historii a využití této pevnosti a jejího podzemí. Zpřístupněno je asi 800 metrů z celého podzemí, každým rokem se prohlídková trasa prodlužuje. V areálu jsou instalovány figuríny v dobových oděvech a s nástroji. Představují pracovníky hloubící chodby v areálu. Vzhledem k tomu, že pevnost nebyla dokončena ani vybavena, nenajdete zde ukázky zbraní ani výstroje, za těmi se pak můžete vydat do jednoho z řapíků na povrchu.

Cestu mezi některými sály budete opět muset absolvovat v předklonu, některé části chodeb jsou docela nízké. Další informace o vojenském muzeu najdete na adrese www.stachelberg.cz.

Kudy na dělostřeleckou pevnost Stachelberg

Předpokládejme, že většina z vás pojede na Stachelberg směrem od Trutnova. Držte se směrem na Žacléř. Projedete obec Babí a po několika serpentinách se dostanete k záchytnému parkovišti s informační cedulí. Méně zkušeným doporučuji řídit se navigací, v okolí Trutnova jsem neviděl žádné výrazné ukazatele vedoucí k této památce.

Od parkoviště je to ke Stachelbergu pár stovek metrů, které půjdete po pohodlné asfaltové cestě. Hned u parkoviště je umístěn jeden řopík, kaplička a stožár s českou vlajkou. Cestou k muzeu minete objekt pěchotního srubu T-St-S 74, tedy spíše základy tvrzového pěchotního srubu, který nebyl postaven. Je v něm patrná také betonová ucpávka výtahové šachty a schodiště. Podle průvodkyně by zde měl být časem druhý vchod do podzemí a muzea. Vzhledem k tomu, že tato šachta má přes 50 metrů, bude zde možná vstup a výstup by zůstal ve stávajícím T-S 73. Necháme se překvapit.

Dále narazíte na řopík, základy pro umístění stavebních strojů a další objekty. Vše s informačními cedulemi.

Rozhledna Eliška

Jakmile se budete blížit k hlavnímu pěchotnímu srubu T-S 73 na Stachelbergu, uvidíte rozhlednu Eliška. Ta byla vybudována v roce 2014 díky dotacím v rámci Euroregionu Glacensis. Stojí v nadmořské výšce 632 metrů (tedy jako Stachelberg) a dosahuje výšky 24,5 metru. Má dvě vyhlídkové plošiny ve výškách 9,4 m a 20,8 m. Krom toho si při cestě po schodech můžete odpočnout ještě na malých zastávkách v mezipatrech.

Rozhledna Eliška na Stachelbergu

Architektura rozhledny Eliška vychází z vojenských pozorovacích stanovišť, aby trochu korespondovala s tím, že se nachází v areálu vojenské pevnosti Stachelberg. Pojmenována je podle české a polské královny Elišky, manželky českého krále Václava II.

Vstup na rozhlednu Eliška je zdarma. Na rozhledně je instalována také web kamera, kterou se můžete podívat na aktuální provoz či počasí na Stachelbergu.

Kam na jídlo?

Dovolím si na závěr malou poznámku týkající se stravování v okolí Stachelbergu. Hned u parkoviště měl stoleček pán nabízející letáčky se slevou 10 % na oběd ve sportovním areálu Bret. Na tentýž láká velká cedule u parkoviště Stachelbergu a také druhá strana vstupenky do muzea.

Protože mě po návštěvě rozhledny a dělostřelecké tvrze čekala už jen cesta domů, rozhodl jsem se toho využít. Že jsem se nechal zlákat reklamou, byla chyba. Areál Bret vypadá velmi pěkně, a to nejen na fotkách. Od Stachelbergu pojedete dál směrem na Žacléř do obce Prkenný Důl. Bret najdete na jejím úplném konci, v údolí pod sjezdovkou.

Sportovní areál Bret

Zlákala mě představa obědu na terase, neboť předchozí dny nepřály venkovnímu obědu a teď již svítilo sluníčko. Po dotazu k servírce, zda je to možné (nějací lidé tam už seděli) a zda je terasa obsluhovaná, jsem tu zasedl.

Po patnácti minutách přišel číšník s tím, zda už mám objednáno. Požádal jsem tedy o jídelní lístek. Žádné speciality na grilu z reklamy se nekonaly. Během chvilky mi donesl papír, kde byl výběr z pěti jídel, z nichž žádné mě příliš nezaujalo, tak jsem zkusil objednat řízek – na něm snad není co pokazit.

Prosbou o nealko v podobě půl litru čepované Kofoly (v ceníku ji měli uvedenou jako jedno deci za osm korun) jsem spustil lavinu dotazování personálu sebe navzájem, zda už dojel kolega a je Kofola k dispozici (bylo něco kolem 13. hodiny). Nakonec naznali, že ano a za dalších 15 minut jsem během čekání na řízek pití dostal.

Mimochodem, číšník mi při objednávce jídla nabídl, že nemusí být s bramborem, jak bylo uvedeno na ušmudlaném papíru v průhledném obalu. Z vyjmenovaných příloh jsem zvolil krokety.

Za 40 minut čekání jsem tedy v restauraci, kde bylo asi 7 jiných hostů dostal řízek z neuvěřitelně tvrdými a uvnitř bílými bramborami. Obsluhu jsem jen popíchnul s tím, že nechápu, proč mi nabízeli něco jiného, když jsem stejně místo kroket dostal původní brambory. Měnit jsem to nechtěl, neb se moc netvářili a já nechtěl čekat další desítky minut přemýšlením, zda by mi za tu drzost neplivli do jídla. Možná jsem měl ale jenom smůlu, na webových stránkách mají toho času napsáno, že shání spolehlivého kuchaře. Během uplynulých dní jsem přitom při návštěvě Krkonoš narazil v restauracích jen na milé lidi.

Tolik tedy k mé návštěvě dělostřelecké tvrze Stachelberg. Pokud budete mít více času, než já, který se zde stavil jen na zpáteční cestě z Krkonoš do Brna, doporučuji navštívit i Žacléř, konkrétně Hornický skanzen Žacléř a areál dolu Jan Šverma. Já se sem určitě někdy vrátím.

Pohled do údolí pod Žacléřem, vzadu kostel v Žacléři

Koukněte na mapu